Už někdy v polovině devadesátých let se současný zpěvák Mersí (tehdy bubeník skupiny Burma Jones) a baskytarista Zdeněk Podskalský (t.č. skupina Alice) na jednom mejdanu po společném koncertě shodli na společné lásce k nestárnoucím písničkám Ivana Mládka.
Dohodli se, že by nebylo špatné si je občas zahrát, jen tak, pro pobavení.
Myšlenka se naplnila někdy na jaře 1998 v plzeňském pubu „U Mazaného králíčka“... Stylově oblečený chlapík tam napodoboval Elvise Presleyho, za přihlížení Mersího a Marka Jedličky. Druhý jmenovaný mu sebral kytaru a začal hrát jedinou písničku od Mládka, co uměl zahrát, a Mersí do toho začal zpívat. Tak vznikla kapela Děda Mládek Illegal Band. Tehdy jsme si ještě říkali Banjoděj. "Proč je v našem názvu Mládkovo jméno je jasný. Illegal jsme, protože v době našeho vzniku o tom Mládek nevěděl, slovo band je odvozeno od skutečnosti, že je nás sedm a protože si mezi sebou vzájemně říkáme dědo, vrazili jsme to tam. Tak takhle vznikl, na popud našeho dávného kamaráda Honzy Košťála, název Děda Mládek Illegal Band," říká Mersí.
Nejprve jsme hráli pouze v domovské Plzni. Bylo to ovšem poměrně často, více než čtyřikrát do týdne. Pověst o partě, která velice osobitým způsobem interpretuje zlidovělé písničky Ivana Mládka, se však brzy rozšířila po celém kraji. Zhruba po půl roce od premiérového vystoupení se ve slavném západočeském městě zjevil sám Ivan Mládek. Rozhodli jsme se ho navštívit přímo v šatně. "Říkali jsme si, že za ním zajdeme, slušně se představíme, vypovíme, co že to pácháme za hudbu, a když se mu to nebude zamlouvat, necháme toho," vzpomíná Mersí na první setkání s Mistrem. Jenže Mistrovi se svérázné úpravy jeho vlastních písní líbily, dokonce už je znal (později jsme s naším Guru dokonce i spolupracovali - společně jsme natočili rozhlasový pořad, vystoupili v televizi a také zahráli na několika společných koncertech).V Plzni tehdy studoval Mládkův syn, který navštívil jeden z našich koncertů, nahrál nás na diktafon a doma to tátovi pustil. A jelikož se mu to líbilo, tak nám požehnal. Od té doby hrajeme legálně.
I když jsme měli za sebou stovky koncertů, přišla nám nabídka B&M Music na vydání desky poněkud zvláštní. Nejsme sice čistým Mládkovým revivalem, nesnažíme se jeho hudbu napodobit do poslední noty. Máme vlastní aranže, dáváme Mistrovým písničkám jinou formu, měníme tóninu. Navíc do toho vkládáme i prvky z jiných hudebních žánrů, které máme rádi. Podle našeho názoru je však padesát procent našeho úspěchu v živých koncertech, lidé nás zkrátka musí vidět. Proto jsme s vydáním první desky nemálo váhali. Nakonec padlo rozhodnutí a album nazvané prostě Děda Mládek Illegal Band jsme vydali na jaře roku 2001. Spolu s režisérem Otakárem Schmidtem jsme za hereckého přispění Davida Vávry natočili klip na píseň Jez. Naší první desky se nakonec prodalo na 70 000 kusů.
Protože se nedostalo na všechny písničky, které hrajeme na koncertech, následovalo druhé CD, tentokrát nazvané Děda Mládek Illegal Band 2. Vyšlo na jaře roku 2002, prodej tentokrát přesáhl 30 000 kusů. V létě roku 2002 jsme zahráli na krajanském CZ festu v Yorkvillu nedaleko Chicaga v USA. Najednou jsme začali cítit, že jsme řekli vše, co jsme chtěli. Dostavila se únava materiálu, přílišná komercializace neprospívala duchu kapely. Rozhodli jsme se skončit, Mersí naplánoval cestu do zámoří s nejistým termínem návratu. Náš vydavatel se proto rozhodl vydat bilancující CD s výběrem písní, s čímž jsme nesouhlasili. Připadalo nám to jako píčovina. Ale firma rozhodla, a tak se to vydalo. Byly tam sice tři bonusy a karaoke verze, ale jinak nic víc.
Tím byla ukončena první a zdálo se i poslední etapa DMIB.
Jenže po návratu Mersího z dalekých cest v červenci 2004 se z ukončení činnosti kapely stala pouhá pauza. Z dotazu naší bývalé koncertní agentury nechceme-li začít znovu hrát, že se jim na stole hromadí poptávky na naší kapelu, jsme měli (trochu i s ohledem na naši finanční situaci) opravdu radost. Byť nadšeně, přesto trochu s rozpaky jsme souhlasili a v prosinci téhož roku jsme začali opět hrát, jakoby ani žádná přestávka nebyla. Po desítkách odehraných koncertů nás ale začala tak trochu opět svazovat myšlenka, že bychom měli našim věrným nabídnout něco víc. A tak po 10 letech existence kapely spatřily světlo světa tyto internetové stránky. Ale my jsme zašli ještě dál a rozhodli se natočit další CD. Bude již čtvrté v pořadí a vyjde na jaře tohoto roku.
A jak je to dál? Pracujeme neustále, neúnavně. Tyto řádky budiž toho němým dokladem. Sestava, kterou vidíte výše, se nejen rozhodla, ale dokonce zamýšlené dílko, možná snad i dílo, opravdu dokonala. Předcházelo tomu, na naše poměry, celkem usilovné zkoušení-když uvážíme, že celkovému odstartování kapely před 12 lety stačilo tehdy zkoušek asi pět nebo sedm! Tedy usilovné v tomto případě znamenalo skoro každý týden po dobu něco přes půl roku. Pedanti nechť můj nepřesný popis omluví. A vymýšleli jsme melodie, harmonie, slova, aranže a aby to nebylo moc blbý a aby to nebylo moc chytrý a aby to zas bylo dost chytrý a taky zas trochu nablblý a pak se vzpomínalo, jakže to bylo před týdnem, já si teď nějak nemůžu vzpomenout, no ty vole já taky ne! A jó, takhle to bylo! Nikdy nevěřte těm, co tvrdí, že hulení lidem ničí paměť.
Tak se stalo, že v lednu roku 2008 jsme navezli celý náš arzenál, celou tu armádu sedmi „nástrojů“ (říkáme tomu naším interním výrazem „hovna“), do studia a začali s dalším nahráváním. Vzniklo tehdy 13 písní, z rozsáhlé diskuse na téma název, nám nakonec vyrašil krásný BOBR, o něco později s nadsázkou upřesňujeme, jednalo se o bobra pí. Holé. Na titulní píseň byl dokonce natočen videoklip, kdo má zájem, je ku zhlédnutí na našich stránkách, je to velká taškařice. Obzvlášť jeho natáčení nás pobavilo. Doba je však nemilosrdná, média nás zásobují navoněnými melodiemi, tvářemi krásných mladých lidí, v popředí krásná pozadí, v pozadí krásná popředí, bitva je to veliká a v tomhle má jeden obstát nebo dokonce převálcovat konkurenci bobrem? Národní vědomí to v člověku taky neposílí, a tak jsme se chtěli jen tak poptat jestli se ti, milý čtenáři, milý posluchači, při té naší písničce aspoň dobře chlastá?
A co že se děje s naší tvorbou v těchto měsících a týdnech? Už se odehrálo opět několik zkoušek. Ano. Pracujeme dál. Ti, kteří nás poslední dobou navštívili, jistě zaznamenali Péťovo opus nazvaný SPERMIE. Obdivuhodná symbióza ambicí, pedagogického přístupu a jemné lechtivosti.
Ve fázi brzké hratelnosti se ocitají další kusy-pracovní názvy: O Brnu, A láhví, Žokej Váňa, Pán do paní, .....
Ale nepředbíhejme událostem příštím. Chystá se nahrávání. Nemá to být tentokrát (alespoň prozatím) regulérní CD, mají to být písničky, co budou ke stažení na našich stránkách. Na jejich rozkvětu se právě pracuje. Prozatím Tě milý čtenáři/čtenářko, posluchačko/posluchači poprosíme o ještě malou chvíli trpělivosti, zachovej nám svou drahocennou přízeň a navštiv nás. Na našich webových stránkách a hlavně! NAŽIVO!!! Marcel MERSÍ Marek - zpěv, činýlek Petr Hrach - kytara Marek Jedlička - banjo Zdeny Podskalský - basa Karel Pičman - trubka Jakub Fenzl - bubínek Honza Brabenec - valcha